Zobraz hlavičku Znalecká kancelář, Akreditovaná zkušební laboratoř, projekty, posudky, dozory, výzkum, publikace, školení

Umělé osvětlení z pohledu projektanta

2011
Ing. Viktor Zwiener, Ph.D.

Nedílnou součástí našeho každodenního života je umělé osvětlení, které ale nemůže zcela nahradit osvětlení denní. I přesto má umělé osvětlení ve velké míře vliv na bezpečnost a produktivitu práce. Umělé osvětlení se rovněž používá pro účely estetické a architektonické při dotváření vnímání prostorů a zajištění zrakové pohody. 

Umělé osvětlení se dělí na:

  • celkové – rovnoměrné osvětlení prostoru bez ohledu na zvláštní místní požadavky,
  • odstupňované – v části prostoru zesílené na vyšší intenzitu (obvykle v místě pracovního úkolu),
  • místní – osvětlení podle zrakového úkolu, které doplňuje celkové osvětlení a lze jej samostatně ovládat,
  • nouzové – určené pro použití v případě poruchy normálního osvětlení.

Základní veličinou, kterou se hodnotí umělé osvětlení, je intenzita osvětlení E (dle ČSN EN 12665 nazývaná též osvětlenost). Pro bodový zdroj o svítivosti I [cd] s paprsky dopadajícími pod úhlem α [°] k normále plochy ve vzdálenosti r [m] platí (viz také obr. 1):
E = I . cos α / r2

Ze vztahu plyne, že osvětlenost se úměrně snižuje se zvětšujícím se úhlem dopadu a nepřímo úměrně s kvadrátem vzdálenosti mezi zdrojem a srovnávací rovinou. Intenzita osvětlení je teoretickou veličinou. V praxi je osvětlenost ovlivněna mnoha dalšími faktory souhrnně vyjádřenými udržovacím činitelem dle vztahu:
z = zz . zs . zp . zfz
kde
zz je součinitel stárnutí světelných zdrojů (stanoveno na základě údajů výrobce)
zs je součinitel znečištění zdroje
zp je součinitel znečištění ploch osvětlovaného prostoru
zfz je součinitel funkční spolehlivosti zdroje
 

veličiny důležité při návrhu osvětlení Obr. 01 – Veličiny související s umělým osvětlením

Hodnocení umělého osvětlení pro účely hygieny se tak provádí veličinou zvanou udržovaná osvětlenost Ēm [lx], což je průměrná hodnota osvětlenosti, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout v okamžiku provedení naplánované údržby (obvykle očištění zdroje, obnova vnitřních povrchů místnosti, výměna zdroje). Udržovaná osvětlenost se hodnotí v úrovni srovnávací roviny = rovina, na které obvykle probíhá pracovní úkol. Srovnávací rovina může mít různou orientaci a sklon. Nejčastěji se používá horizontální rovina ve výšce 20 cm nad podlahou (např. chodby, tělocvičny), 45 cm nad podlahou (např. pracovny dětí v mateřských školách) nebo 85 cm (např. pracovní místa v administrativních prostorech a školách, obr. 01). Vertikální srovnávací roviny se umisťují např. na tabule ve školách. Požadované hodnoty udržované osvětlenosti jsou uvedeny v ČSN EN 12464-1. Hodnoty pro některé běžné prostory jsou v tab. 01.

Tab. 01 – Požadavky na udržovanou osvětlenost vybraných prostorů, úkolů nebo činností

Prostor, úkol, činnost Udržovaná osvětlenost Ēm [lx] Index oslnění UGR[-] Index podání barev Ra [-]
psaní, čtení, práce na PC 300 19 80
tabule ve školách  500 19 80
demonstrační stůl v přednáškových sálech  750 19 80
archivy 200 25 80
prodejní prostory 300 22 80
prostor u pokladny 500 19 80
kuchyně 500 22 80
herny v mateřských školách 300 19 80
krytá nástupiště a chodby pro cestující 50 28 40
expedice a balírny 300 25 60

Udržovaná osvětlenost se posuzuje jak v místě zrakového úkolu, tak také v bezprostředním okolí úkolu, které je tvořeno pásem o šířce nejméně 0,5 m okolo místa zrakového úkolu (obr. 01), ale pouze uvnitř zorného pole tab. 02.

Tab. 02 – Osvětlenost úkolu a bezprostředního okolí úkolu

Osvětlenost úkolu [lx] Osvětlenost bezprostředního okolí úkolu [lx]
≥750 500
500 300
300 200
≤200 osvětlenost úkolu

U prostorů, kde předem nejsou definována místa zrakového úkolu, se za místo zrakového úkolu považuje celý prostor a bezprostřední okolí zrakového úkolu je tak součástí zrakového úkolu. Mezi takové prostory patří např. nájemní openspace kanceláře, u nichž v době projektu není rozmístění pracovišť známo. Při našich měřeních umělého osvětlení se s takovými prostory setkáváme. V některých případech není návrh umělého osvětlení vůbec proveden a v rámci úspor je použit minimální počet svítidel. Ta bývají v podhledu osazena v pravidelném rastru nerespektujícím základní požadavek na udržovanou osvětlenost zrakového úkolu nebo jeho bezprostředního okolí. Příčinou bývají nevhodná svítidla a velká osová vzdálenost svítidel. Dalším požadavkem na umělé osvětlení je jeho rovnoměrnost. Oproti dennímu osvětlení, kde se pod pojmem rovnoměrnost rozumí poměr minimální a maximální hodnoty činitele denní osvětlenosti (definice v původní české normě ČSN 73 0580-1), je u umělého osvětlení rovnoměrnost definována jako poměr minimální a průměrné osvětlenosti povrchu (definice v evropské normě ČSN EN 12464-1). Terminologie ČSN tedy ještě není sjednocena s terminologií evropské normy. U umělého osvětlení musí být rovnoměrnost osvětlení úkolu nejméně 0,7 (-), rovnoměrnost osvětlení bezprostředního okolí úkolu nejméně 0,5 (-) a doporučuje se splnění rovnoměrnosti osvětlení v prostoru nejméně 0,3 (-). Toto doporučení platí pro mezilehlá místa u prostorů s definovanými pracovními místy. U prostorů bez definovaných míst zrakového úkolu může být splnění požadavku rovnoměrnosti někdy problematické, protože platí pro celý prostor nejpřísnější hodnota 0,7 (-), která obvykle vede k použití více svítidel v menších osových vzdálenostech.

Pokud se v zorném poli oka vyskytují povrchy s velkým jasem, povrchy s velkým rozdílem jasů nebo povrchy s časovým kontrastem jasů, které překračují možnosti adaptability zraku, vzniká oslnění. Tento jev bývá častý u denního osvětlení pracovních míst orientovaných kolmo na okna.  Osoba se dívá na tmavší monitor a v pozadí je velice jasné okno. Pokud nejsou okna opatřena vnitřními stínicími prvky, může se problém oslnění přenést také na umělé osvětlení, protože okno se v noci stává zrcadlem, které může odrážet jasné plochy mimo zorné pole osoby. Obdobné to je při umístění svítidla s nevhodným úhlem clonění do zorného pole osoby – na obr. 01 naznačeno úhlem β. Požadovaný úhel β závisí na jasu světleného zdroje, viz tab. 03.

Tab. 03 – Minimální úhly clonění svítidel dle jasu světelného zdroje

Jas světelného zdroje [kcd/m2] Minimální úhel clonění β dle obr. 01 [°]
20 < L < 50 15
50 ≤ L < 500 20
L ≥ 500 30

Oslnění se hodnotí indexem oslnění UGRL (-). Požadované hodnoty jsou uvedeny v ČSN EN 12464-1 a pro příklad v tab. 01. Posouzení se neprovádí na srovnávací rovině místa zrakového úkolu, ale rovina se posouvá do výšky očí osoby (např. sedící osoba 120 cm, stojící osoba 150 cm apod.). Oslnění se posuzuje výpočtově nebo se dopočítává na základě změřených jasů ploch v obvyklém směru pohledu osoby. Pro měření jasu se používají jasoměry.

Dalším důležitým parametrem umělého osvětlení je teplota chromatičnosti Tcp. Světlo dané teploty chromatičnosti vytváří barevně nejpodobnější zrakový vjem jako tepelné záření vyzařované absolutně černým tělesem zahřátým na tuto teplotu. Většina pevných látek začíná vyzařovat viditelné záření od teploty 525°C (Draperův bod), tzn. až po zahřátí na tuto teplotu je těleso viditelné pouhým oken v absolutní tmě. Příklady teplot chromatičnosti a barevný tón některých zdrojů světla jsou v tab. 04.

Tab. 04 – Teplota chromatičnosti a barevný tón některých zdrojů světla

Zdroj Teplota chromatičnosti [K] Barevný tón světla
svíčka 1 850 teple bílý
(do 3 300 K)
běžná žárovka 2 800 – 2 900
halogenová žárovka 2 900 – 3 000
slunce při východu a západu 2 450 – 3 500
studiové osvětlení 3 350 neutrálně bílý
(3 300 K až
5 300 K)
měsíční svit, oblouková lampa 4 100
denní světlo na obzoru 5 000
denní světlo, zářivky 6 000 chladně bílý
(nad 5 300 K)
standardizované denní světlo (D65) 6 500
rovnoměrně zatažená obloha 6 500 – 7 500
modrá obloha 25 000

Věrnost barevného vjemu (podání barev) světelného zdroje se hodnotí všeobecným indexem podání barev Ra. Je to průměrný barevný posun zjištěný mezi osvětlením daným světelným zdrojem a standardizovaným bílým světlem o stejné teplotě chromatičnosti. Maximální hodnota je 100 a vyjadřuje úplnou shodu daného a referenčního zdroje z hlediska podání vzorových barev. Příklady indexů podání barev vybraných zdrojů jsou v tab. 05.

Tab. 05 – Index podání barev vybraných zdrojů

Zdroj Index podání barev Ra [-]
plnospektrální zářivky 93 – 100
žárovky 99 – 100
standardní zářivky 80 – 90
bílá vysokotlaká sodíková výbojka 85
bílá LED 70 – 95
oranžová vysokotlaká sodíková výbojka 15 – 25
nízkotlaká sodíková výbojka 0 – 4

Světelné zdroje s indexem podání barev menším než 80 se nesmějí používat v prostorech s dlouhodobým pobytem osob. Index podání barev bývá uvedený přímo na zdroji (obr. 02) nebo ho musí uvádět výrobce v průvodní dokumentaci. Hodnota se tedy nepočítá, ale slouží projektantovi k návrhu vhodného zdroje dle využití prostoru. Přípustné hodnoty pro jednotlivé prostory jsou uvedeny v ČSN EN 12464-1 a pro příklad v tab. 01.

příklad označení indexu podání barev

Obr. 02 – Příklady označování indexu podání barev a teploty chromatičnosti na zdrojích (nahoře standardní zářivka, dole plnospektrální zářivka)

Poslední parametr umělého osvětlení, který má vliv na fyziologické potřeby a bezpečnost práce, je míhání světla. Míhání světla lze obvykle zamezit použitím stejnosměrného proudu nebo použitím proudu o větším kmitočtu (cca 30 kHz až 50 kHz). Dříve používané tlumivky, startéry a kompenzační kondenzátory jsou dnes nejčastěji nahrazeny elektronickými předřadníky.

Návrh umělého osvětlení

Návrh umělého osvětlení lze přirovnat k řešení rovnice o několika neznámých, tzn. pro úspěšné vyřešení je třeba některé neznámé vhodně zvolit. To samozřejmě vyžaduje zkušenosti osvětlovacího technika. Do návrhu vstupují tyto neznámé, viz také obr. 01:

  • vlastnosti svítidla,
  • vlastnosti zdroje,
  • rozměry místnosti a poloha pracovního úkolu,
  • barevné řešení vnitřních povrchů místnosti,
  • rozměry pracovního úkolu a typ činnosti,
  • výška srovnávací roviny (v),
  • výška svítidla nad srovnávací rovinou (r),
  • vzájemná osová vzdálenost svítidel a vzdálenost svítidla od stěn (a, b),
  • udržovací činitel (z).

Vliv některých parametrů si ukážeme na příkladu návrhu umělého osvětlení třídicí linky tonerů tiskáren, zbudované v rámci modernizace skladovací haly. Hala má půdorysné rozměry 213 m×70 m a výšku 12 m. Třídicí linka je vybudována v jedné ze středních lodí haly o půdorysných rozměrech 43,5 m×70 m. Osvětlení haly je řešeno výhradně střešními světlíky. Rozmístění světlíků je patrno z obr. 03. Protože se ale jedná o halu skladovací, není počet světlíků dostatečný pro splnění požadavků na denní osvětlení dle ČSN 73 0580-1 pobytových prostorů.

půdorys haly

Obr. 03 – Půdorys haly s vyznačenými světlíky, regály a třídicí linkou rozdělenou na sekce

Při převažujícím horním osvětlení se nehodnotí pouze minimální hodnota osvětlenosti, ale je třeba posoudit také průměrnou hodnotu, která je obecně velice přísná. Osvětlení převážně shora lze z hlediska kvality považovat za horší než boční osvětlení. Lokálně, pod světlíky lze na srovnávací rovině dosáhnout vysokých hodnot osvětlenosti, které se ale směrem od světlíku rychle snižují, bývá tedy problém splnit také požadavek rovnoměrnosti denního osvětlení. Výpočtově bylo prokázáno, že pro splnění požadavků by muselo být na střechu doplněno řádově několik desítek světlíků. Z konstrukčního hlediska to je nereálný požadavek.

V jižní části haly, kde je kumulováno více světlíků, jsou ale splněny požadavky na sdružené osvětlení dle ČSN 36 0020. Při sdruženém osvětlení je možno u rekonstrukcí a modernizací místa trvalého pobytu umístit i tam, kde je nižší úroveň denního osvětlení (zpravidla 30 % požadované hodnoty denního osvětlení), ale pouze za předpokladu doplnění vyhovujícího umělého osvětlení. Práce na třídicí lince je technologicky členěna do třech etap. Časově nejnáročnější je část příjmu, rozbalování, hrubého třídění, práce s odpady a recyklace, která byla umístěna do jižní části Expertní a znalecká kancelář haly – sekce A. Časově méně náročné dotřiďování a balení jsou ve střední části (sekce B) a severní části (sekce C) haly, viz obr. 03. Na lince může najednou pracovat max. 20 osob, které se v jednotlivých sekcích střídají.

Požadavky na umělé osvětlení pracovišť třídicí linky dle ČSN EN 12464-1 jsou uvedeny v posledním řádku tab. 01. V hale jsou již instalována původní průmyslová svítidla, každé se dvěma zářivkami o výkonu 58 W. Svítidla jsou ve výšce 10,5 m v rastrech 8×9 ks a 1×4 ks. Rozmístění svítidel a výsledky výpočtu udržované osvětlenosti (lx) jsou na obr. 04. Součinitele odraznosti stěn a stropu jsou uvažovány hodnotou 0,5 (-), podlahy 0,3 (-) a regálů 0,3 (-).Z obrázku je patrné, že pro účely třídicí linky jsou hodnoty nízké (udržovaná osvětlenost je cca 100 lx a požaduje se min. 300 lx). Proto je třeba vhodně doplnit svítidla.

udržovaná osvětlenost 
Obr. 04 – Udržovaná osvětlenost v hale s původními svítidly (výška srovnávací roviny je 85 cm nad podlahou)

Požadavkem investora při návrhu bylo použití jednoho typu svítidel a zdrojů pro osvětlení všech sekcí třídicí linky. V sekci A není poloha pracovišť přesně definována. Pracovníci v ní převážně stojí. Za místo pracovního úkolu i bezprostředního okolí pracovního úkolu je považována celá plocha pod svítidly. V sekci B (max. 20 míst) i C (max. 5 míst) je umístění pracovišť dáno, s tím, že je umožněn jejich posun o cca ±1,0 m. Za místo pracovního úkolu i bezprostředního okolí pracovního úkolu je opět považována celá plocha pod svítidly. Rozměry, barevné řešení prostoru a přibližné umístění pracovišť jsou dány. Po zvolení typu svítidla je třeba stanovit počet, výšku a osovou vzdálenost svítidel. V sekci A se pohybují vysokozdvižné vozíky a minimální výška svítidel je 4,0 m nad podlahou. V sekcích B a C může být minimální výška 3,5 m. Pro osvětlení byla zvolena obdobná svítidla jako stávající. Specifikace svítidel je v tab. 06.

Tab. 06 – Specifikace navržených svítidel a zdroje

Průmyslové svítidlo 2×58 W, krytí IP65 Rozměry 1576×170×100 mm
Výkon zdroje 58 W
Index podání barev zdroje 80 [-]
Teplota chromatičnosti zdroje 4 000 K

Nejsložitější byl návrh v sekci B. Postupně byly uvažovány varianty s jednou řadou svítidel umístěných nad pohyblivým pásem orientovaných buď kolmo nebo rovnoběžně na pás. Bylo uvažováno s 8 ks, 10 ks, 12 ks nebo 14 ks svítidel umístěných ve výškách 3,5 m, 4,0 m a 4,5 m nad podlahou. Následně byla uvažována varianta se dvěma řadami 8 ks a 10 ks svítidel umístěných rovnoběžně po obou stranách pásu. Pro všechny varianty byl proveden výpočet udržované osvětlenosti a indexu oslnění. Výsledky výpočtu jsou v tab. 07. Předpokládá se čisté prostředí s intervalem čištění svítidel jednou za 2 roky s individuální výměnou zdrojů a intervalem obnovy povrchů jednou za 4 roky. Na základě těchto hodnot je udržovací činitel 0,70 (-).

Tab. 07 – Výsledky výpočtů různých variant umístění svítidel

Umístění a počet svítidel Výška svítidel nad podlahou Minimální osvětlenost úkolu Udržovaná osvětlenost úkolu Rovnoměrnost osvětlení úkolu
orientace počet řad ks v řadě [m] [lx] [lx] [-]
kolmo na pás 1 1 10 3,5 158 240 0,66
4,0 164 231 0,71
4,5 166 223 0,74
12 3,5 169 263 0,64
4,0 177 252 0,70
4,5 180 242 0,74
14 3,5 181 285 0,64
4,0 188 272 0,69
4,5 192 261 0,74
rovnoběžně s pásem
 
1 8 3,5 145 207 0,70
4,0 148 200 0,74
4,5 148 193 0,77
10 3,5 162 230 0,70
4,0 165 221 0,75
4,5 166 212 0,78
12 3,5 176 251 0,70
4,0 179 240 0,75
4,5 180 230 0,78
14 3,5 187 271 0,69
4,0 191 258 0,74
4,5 192 246 0,78
 2
 
 8 3,5   211 280 0,75 
4,0 209 266 0,79
4,5 206 254 0,81
10
 
3,5 265 333 0,80
4,0 261 316 0,83
4,5 254 300 0,85
 5,0 252 291  0,87
Červeně jsou nevyhovující hodnoty

Z tab. 07 lze vysledovat určité závislosti, které také plynou ze vztahu. S rostoucí výškou svítidla nad podlahou se snižuje udržovaná osvětlenost srovnávací roviny. Současně se zvyšuje rovnoměrnost osvětlení. Svítidla svítí z větší výšky na větší plochu, která je ale méně osvětlena. Při použití jednořadých variant umístění svítidel se zvětšením výšky svítidel zvyšuje také minimální hodnota osvětlenosti (používá se k výpočtu rovnoměrnosti). Zvýšení mezi výškou svítidla 4,0 m a 4,5 m je ale výrazně menší než mezi výškou 3,5 m a 4,0 m. Pro výšku svítidla 5,0 m lze již uvažovat se snižující se hodnotou. U varianty svítidel umístěných ve dvou řadách se zvětšením výšky snižuje také minimální hodnota osvětlenosti a osvětlení je také rovnoměrnější oproti jednořadé variantě. Z tab. 07 je také patrné, že všechny jednořadé varianty nevyhovují na udržovanou osvětlenost úkolu a v některých případech také na rovnoměrnost. Vyhovující je dvouřadá varianta s 10 ks svítidel v řadě s výškami 3,5 m, 4,0 m nebo 4,5 m. Z návrhu vzešly následující počty a výšky svítidel:

  • sekce A: 3 řady po 8 ks svítidel umístěných ve výšce 4,0 m nad podlahou
  • sekce B: 2 řady po 10 ks svítidel umístěných ve výšce 3,5 m nad podlahou
  • sekce C: 3 řady po 5 ks svítidel umístěných ve výšce 3,5 m nad podlahou

Instalace osvětlovací soustavy byla provedena v lednu 2011. Na obr. 05 až 08 je interiér haly. 

sekce B - původní stav
Obr. 05 – Sekce B: původní stav
sekce B
Obr. 06 – Sekce B: s realizovanou doplňující osvětlovací soustavou
sekce A
Obr. 07 – Sekce A: s realizovanou doplňující osvětlovací soustavou (krabice s tonery přichystané na rozbalování a hrubé třídění)
sekce B
Obr. 08 – Sekce B: s realizovanou doplňující osvětlovací soustavou – pohled na pás

Pro účely kolaudace bylo nutno provést měření umělého osvětlení. Měření bylo provedeno dle požadavků ČSN 36 0011-1 a ČSN 36 0011-3. Při té příležitosti byly do výpočtového modelu zaneseny body, ve kterých bylo měření prováděno a byla provedena konfrontace vypočítaných a naměřených hodnot. Na obr. 09 jsou vyneseny body měření a vypočítané hodnoty udržované osvětlenosti. Porovnání je v tab. 08.

porovnání vypočítaných a naměřených hodnot 
Obr. 09 – Body měření a vypočítané hodnoty: v sekci A je 40 bodů v rozteči 3,5×1,7 m, v sekci B jsou na každém z 20 pracovišť 4 body v rozteči 1,0×1,0 m a v sekci C je na každém z 5 pracovišť 10 bodů v roztečí 1,0×1,0 m

Tab. 08 – Porovnání vypočítaných a naměřených hodnot

Sekce Pracoviště dle obr. 03 Udržovaná osvětlenost Rovnoměrnost
Vypočítaná Měřená1) Nejistota ± Vypočítaná Měřená
[lx] [lx] [lx] [-] [-]
A plocha 329 371 44 0,80 0,81
B B1 392  424 51 0,95 0,95
B2 370 448 54 0,95 0,93
B3 356 436 52 0,95 0,94
B4 355 401 48 0,95 0,89
B5 347 390 47 0,95 0,93
B6 347 427 51 0,95 0,86
B7 345 418 50 0,95 0,79
B8 347 413 49 0,95 0,86
B9 353 415 50 0,95 0,82
B10 371 451 54 0,96 0,98
B11  424 430 52 0,96 0,92
B12  378 430 52 0,95 0,96
B13  360 401 48 0,96 0,95
B14  252 416 50 0,95 0,93
B15  358 441 53 0,96 0,89
B16  361 408 49 0,96 0,95
B17  346 419 50 0,96 0,94
B18  367 443 53 0,95 0,96
B19  352 385 46 0,95 0,80
B20  382 431 52 0,96 0,82
C C1  310 371 44 0,85 0,79
C2  339 402 48 0,90 0,80
C3  310 377 45 0,87 0,93
C4  301 365 43 0,84 0,91
C5  307 401 47 0,84 0,84

1) hodnoty jsou korigovány podle kalibračníh křivek přístrojů pro měření, druhu světla, aktuálního napětí v elektrické síti a vypočítaného udržovacího činitele (byla použita stejná hodnota jako pro výpočet)

Návrh umělého osvětlení s použitím výpočtového programu byl v tomto případě na straně bezpečnosti, protože z tabulky je zřejmé, že vypočítané hodnoty udržované osvětlenosti pracovišť jsou nižší než hodnoty změřené. Na závěr bychom ještě doplnili informaci, že v současné době probíhá revize některých evropských norem na osvětlení. Jednou z revidovaných norem je také citovaná EN 12464-1. Nové znění by mělo nabýt platnosti na podzim 2011.

Podklady

[1] Nařízení vlády 361/2007 Sb. kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
[2] ČSN EN 12665 (36 0001) Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení
[3] ČSN 36 0011-1 Měření osvětlení vnitřních prostorů – Část 1: Základní ustanovení
[4] ČSN 36 0011-3 Měření osvětlení vnitřních prostorů – Část 3: Měření umělého osvětlení
[5] ČSN 36 0020 Sdružené osvětlení – Základní požadavky
[6] ČSN EN 12464-1:2004 (36 0450) Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostor
[7] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky
[8] ČSN 73 0580-4 Denní osvětlení budov – Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov
[9] prEN 12464-1:2011 Light and lighting – Lighting of work places – Part 1: Indoor work places